Historie
Naše stavební firma Vám nabízí malý náhled do minulosti přímé rodiny Kubů, jejich profesních úspěchů a vliv politiky na jejich životy.
Alois, Vilém, Florián a Antonín Kuba v letech 1919 - 1939
V malé kostce - Naše historie přímé rodiny Kubů
Dům v Řečkovicích dodnes známý pod názvem Kubova vila. Okolnosti zrodu kdysi tak elegantního a pozoruhodného sídla však zná jen málokterý z mladší generace obyvatel.
Alois Kuba /1900 – 1984/ dokončil stavbu vily krátce před započetím války v roce 1936. V tomtéž roce dokončoval vlastní vilu na Neumannově ulici v Pisárkách také Václav Dvořák /1901 – 1979/. Pro oba významné meziválečné stavitele byl důležitý rok 1928, ve kterém zahájili činnost společné stavební firmy. Jejich práce se úspěšně rozvíjela v souladu s celoevropským programem, který do architektury přinášel řadu nových pravidel. Světlo, vzduch, prostorovost, hygieničnost, ale také účelnost, užitkovost a úspornost se stávají důležitými měřítky moderního bydlení. Činnost firmy byla výrazně ovlivněna projekčními schopnostmi Aloisova bratra Viléma /1905 – 1961/. Oba bratři studovali na brněnské průmyslovce a oba krátce působili u známé postavy českého funkcionalismu Bohuslava Fuchse /1895 – 1972/. Vilém zde praktikoval rok po maturitě a právě pod vlivem Fuchse se přihlásil na pražskou Akademii výtvarných umění, kde v letech 1928 – 1931 studoval u profesora Josefa Gočára. Spolupráce s Václavem Dvořákem pokračovala i po osamostatnění Kubových v roce 1932.
Do roku 1948 realizovala firma výstavbu na sto nájemných domů a více než dvě stě převážně řadových rodinných domů. Nájemné domy vynikaly reprezentativními vstupy, dosud nebývalým hygienickým komfortem a vyspělým technickým vybavením. /Kotlářská, Dřevařská, Bayerova, Cihlářská, Botanická, Hoppova, Střední aj./ V roce 1938 zanikla společná projekční kancelář „V. a A.Kuba Brno“ a následující válečná situace znamenala pokles stavební výroby. Úspěšní podnikatelé se ale dokázali vyrovnat i s touto situací a přesunuli stavební aktivity do Rakouska. Do vily v Řečkovicích se nastěhovali příbuzní říšského protektora K. H. Franka.
Koncem války vila utrpěla několik těžkých zásahů dělostřeleckými granáty. Po válce dostal Alois Kuba nabídku opět vilu převzít, ale v předtuše neblahých událostí se rozhodl ponechat ji státu a nabídl opravy pro budoucí využití mateřskou školou. V roce 1948 byla firma Aloise Kuby znárodněna a přešla pod stavební podnik Konstruktiva, později Stavoprojekt. Alois Kuba byl odsouzen za rozvracení demokratického zřízení a s mottem „Práce není trestem – ale ctí a povinností každého občana“ poslán na dva roky nucených prací do Ostravy. Po návratu byl v roce 1952 vystěhován z bytu a vykázán z Brna. Václav Dvořák nedopadl o mnoho lépe, o něco později, v roce 1959 byl odsouzen ke třem letům vězení, které si odseděl v Praze na Pankráci. V rozsáhlém procesu se dočkal odsouzení i další z bratrů - Florian Kuba.
Komunistický režim připravil rodiny význačných meziválečných projektantů a stavitelů o majetek, práci, svobodu, domov a některé její členy dokonce o život.